Jiskřivé brusinky: Vitaminy na červeném koberci

Zkoumáte červenou barvu zblízka a zjišťujete: Jezero začíná přímo tady! Nevšimli jste si toho, protože voda je plná drobných červených kuliček, které tančí na hladině. Jste v nebi bubble tea? Ne, stojíte uprostřed fascinující podívané – jednoduché v principu, ale neuvěřitelně složité v provedení.

Brusinková pole vždy leží poblíž velkých vodních nádrží. Začátek sklizně je často jen otevření stavidla, aby se zadržená voda vrhla na přilehlá pole. Od té chvíle je fyzika nejlepším pomocníkem při sklizni: jakmile jsou keříky pod vodou, zralé brusinky vystoupají na hladinu a vytvoří impozantní koberec. Bobulky plavou díky čtyřem vzduchem naplněným dutinkám uvnitř, které jim dodávají vztlak – a pěstitelé si je tak mohou snadno „posbírat“: už stojí připravení na velké odsátí.

Když se na jaře rozvíjejí první pupeny, tvarem svých květů připomínají jeřábí zobák. To si všimli už první němečtí a holandští osadníci v Severní Americe – a proto tyto plody brzy dostaly jméno „jeřábí bobule“. Angličtina z něj vytvořila trendový název „cranberries“ a otevřela jim cestu k celosvětové slávě. Méně známé je jejich druhé jméno – v Německu se jim někdy říká i „mechové bobule“, a to podle jejich oblíbeného prostředí. V lesích, rašeliništích a na vřesovištích se jim totiž daří nejlépe. Ostatně i jejich severoamerická pěstební pole se tradičně nazývají „bogs“, což v angličtině znamená bažiny.

Ve výrobě se nejprve třídí podle velikosti a stupně zralosti. Ty, které tímto sítem projdou, čeká chuťová úprava. Protože čisté brusinky jsou tak kyselé, že by většině lidí způsobily pořádný kyselý šok – což není pro každého. Aby se však tyto ovocné bomby plné živin daly využít, přišlo se s chutným řešením. Na začátku to chce trochu tlaku.